úterý 11. dubna 2017

Ohledně vzdělávání...

... nedá mi to, musím reagovat...
... včera jsem na blogu Krkavčí matky narazila na její komentář k novinovému článku o tom, že ministerstvo školství "brání" vzniku nových škol, po nichž poptávají samotní rodiče či uskupení rodičů a nadšenců, kteří nechtějí své děti vláčet dávno nefunkčním systémem (nefunkční systém vidím já)...

cituji Krkavčí matku:
"Respektující přístup, převaha činnosti dítěte nad činností učitele, možnost uplatnit svoji iniciativu a nápady. Téhle objednávce většina veřejných škol vyhovět zatím neumí. A to je také důvod, proč zažíváme tak dramatický nárůst vlny žádostí o založení soukromých škol v regionech. Nárůst je to natolik výrazný, že se ho před pár týdny ministerstvo školství rozhodlo zastavit."


odkaz na článek:



Já osobně opravdu ministerstvu nerozumím... nechápu, proč by mi měl někdo shora diktovat, kde a jak se bude moje dítě vzdělávat. Přeci zodpovědnost za své dítě nesu já, ne ministerstvo školství. Naopak já bych snahu rodičů podporovala, protože by se tím brzy vyřešila i neschopnost změnit starý, zkostnatělý systém... (většina těch schopných a nadšených a zapálených učitelů by jistě našla uplatnění na inovativních školách).
Dál si také myslím, jak už jsem uvedla výše, že žádná instituce nemá právo rozhodovat o vzdělání dítěte... zodpovědnost by měli nést rodiče a ti by také měli mít rozmanitou možnost volby... 
Je to poněkud hloupý příměr, ale čím své dítě krmit mi taky nikdo nenařizuje a musím si to vyřešit sama, protože co člověk a instituce, to jiný názor...

Shodou okolností se na mě podobné články za poslední dva dny přímo valí... dokonce z různých úhlů pohledu...

Ráda bych přidala odkazy, které s tímto tématem souvisí:

... tady odkaz na článek jedné maminky, jejíž synek má nastoupit do první třídy... a já úplně rozumím jejímu vnitřnímu boji... za pár let mě to čeká taky (a já možná věřím na zázrak)


No a když jsem v tom odkazování na články, které se poslední dva dny z různých úhlů pohledů zabývají vzděláním, tak snad jen pro zajímavost vkládám odkazy:



Jaký máte vy názor? Jak to na vás všechno působí?


 a na závěr ještě přidám 20 informací o finském vzdělávacím systému, který je prý nejlepším na světě...

4 komentáře:

  1. Tohle zrovna aktuálně řešíme. Minulý týden jsme byli u zápisu v ZŠ, vlastně už podruhé, protože syn měl odklad. Přečetla jsem si ten článek jedné maminky, a jako by mi mluvila z duše. Na stránkách ZŠ nic moc info, tak jsem se ptala paní zástupkyně. Bylo mi řečeno, že musíme přijít, podruhé. Plus byl registrační systém, mohli jsme se objednat na konkrétní čas. Ale frontu na přidělení registračního čísla jsem si stejně musela vystát, nejdřív teda frontu na formulář, vyplnit a znovu do fronty. Tam se druhá paní zástupkyně divila, proč jdeme i se synem, když stačilo přinést jen papíry, když už tam loni byl. Ale ať si teda dáme druhé kolo, že to není nic proti ničemu. Syn natěšený.
    Ve třídě nás vlažně (leklá ryba) uvítaly dvě paní učitelky, jedna si vzala syna a druhá mě zatím odvlekla ke stolku, chtěla vyplnit další formulář, a divila se, že už ho mám vyplněný (loni se na webu školy psalo, že si ho rodiče mají vytisknout a přinést už vyplněný, letos tam toto info chybělo, ale tak jsem si řekla, že loni to tak bylo, radši si to připravím, ať se pak u zápisu nezdržuju - na webu jsem ten formulář několik minut hledala, protože stránky nejsou úplně nejpřehlednější).
    Ale nechala jsem ho u zástupkyně při přidělování čísla, tak jsem pro něj musela přes celou školu běžet, vystát frontu... bla bla bla. Co zatím řešili se synem ve třídě, nevím :-( (manžel byl tou dobou na služebce bohužel)
    Takže já jsem jen odevzdala formuláře, paní učitelka si zkontrolovala mou občanku a RL syna a víc neřešila, nic mi neřekla.
    Mohla jsem tedy chvíli syna sledovat, byl uvolněný, zápis ho bavil, odpovídal trochu nad rámec dotazů, komentoval některé věci kolem. Pak si mě učitelka, která s ním mluvila, zavolala, a řekla mi tři věci:
    1. že syn špatně mluví - syn mluví výborně, začal mluvit ve dvou letech, ale rovnou ve větách, ve školce ho od začátku hrozně chválí, že mluví nejlíp z celé třídy, do školky dochází logopedka, vždy řekla, že je vše v pořádku. Syn má jen trochu spodní předkus, ale s novými zuby už se mu to rovná. Čili možná je to způsobeno tím. Ale nechápu, že to řeší učitelka po pěti minutách.
    2. že špatně drží tužku - ano, to ano, upozornila jsem ho na to a hned ji chytl správně. Ví to, ví, jak se má držet, člověk ho musí jen upozornit občas.
    3. že mu mám dát řád a trochu ho krotit, že je celkem hrr a že ve škole musí být zticha a dávat pozor a odpovídat jen na to, na co se ho kdo ptá. Na to jsem se nevzmohla nijak reagovat.

    Naše škola je středně velká, má teď nového ředitele, je to sympaťák a vidím, že se mu za ten rok, co tam je, povedl kus práce. Je tam i spousta fajn učitelů. Ale ten první stupeň je tragický. Učitelé se i hodně často střídají, což by v prvních třídách nemělo být. A bohužel i když je nový ředitel, škola je nově zrekonstruovaná, přistavěná a naoko je to tam hezký, tak systém je dál zkostnatělý.

    Soukromá, která by se mi líbila, je dost drahá. Musela bych kvůli tomu asi do práce na celý úvazek. To by ale znamenalo, že by neměl kdo syna vyzvedávat. MHD od nás tam není. Navíc jsem neřidič.

    Prostě frustrace, nevím, jak to řešit. Ještě je varianta učit ho doma, ale obávám se, že by mu chyběl kolektiv. My nechodíme nikam do těch dětských center apod., kluci chodí jen do Sokola a to je málo na socializaci. Navíc ze školky už kamarády má, tak bych ho od nich zase odtrhla. Už takhle trpěl, když měl ten odklad a kamarádi mu odešli do první třídy.

    Omlouvám se za román, kápla jste mi do noty a musela jsem se vypsat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezký den, moc děkuji za komentář... upřímně (a to jsem taky učitelka) jsem se u bodu tři málem rozbrečela... vždycky vidím toho "malého Olivu", vždyť co to znamená krotit dítě? Dělat z něho ovci? Mrzí mě to... V podstatě je malý hodnocený, ještě do školy nezačal chodit...
      Já budu za pár let řešit stejný problém... tady na vsi nejsem o škole vůbec přesvědčena, stará struktura s pár dobrými učiteli, ale budou tu kamarádi, se kterými se stýkáme už teď... na soukromou bychom museli vozit každý den až do Brna (máme to zhruba 45 minut autem) a logisticky by to bylo téměř nemožné... navíc nejsem o těch vyloženě alternativních směrech úplně bytostně přesvědčená... mám 4 roky čas, tak doufám v zázrak... ☺

      Vymazat
  2. Peťko, není to úplně tak snadné, jak to vypadá. Poslouchala jsem nedávno záznam ze setkání zástupců různých škol, kteří se snažili najít řešení (nemůžu ho bohužel dohledat). Přestože paní ministryně se snaží seč může oploštit školství, vznik nových malých a komunitních škol se markantně navyšuje a státní školy opouští dobří učitelé i rodiče, kteří by mohly udělat nejvíc změn. Ale ne vždy to jde úplně lehce a jsem si jistá, že školy opouští právě proto, že jim došla trpělivost.
    Budoucnost školství je v malých rodinných školách, na kterých se budou podílet učitelé i rodiče stejnou měrou, tím jsem si jistá.
    Jen si musíme počkat než se s narůstajícím zájmem systém porovná a nové školy získají sebevědomí. To není úplně snadný proces. Já čekat nechtěla, proto mám děti v domácím vzdělávání. Ale snažím se být oporou těm, kteří jsou ve školství aktivní a každodenní prací se podílí na změně.
    Neztrácejme naději!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi, souhlasím s Tebou, že ta změna není jednoduchá a tak černo-bílá, jak jsem napsala... napsala jsem to zjednodušeně, vím. Taky tuším, že ta změna, po které tak toužíme přijde až s novou generací učitelů/ředitelů... Dnes je to ve státním školství bohužel opravdu jen o lidech, jednotlivcích. Jsou školy, kde změny jdou, kde se všichni zúčastnění pod "taktovkou" ředitele snaží (i já jsem jednu takovou základní školu zažila - málo však byla chápána blízkou veřejností).
      Tvé domácí vzdělávání moc obdivuji a velice se inspiruji.
      Děkuji za komentář! Měj se pěkně, Peťka :)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu mého blogu a za váš čas... :)
Pěkný den,
Peťka :)