sobota 23. ledna 2016

KONTROVERZNÍ ANDĚLSKÁ TEORIE...

... je něco, nad čím již delší dobu přemýšlím... ta pozitivní energie, která se na nás přenáší z jiných osob, ať už jsou nám blízké či úplně vzdálené... ale mají stejné naladění a jsou tu pro nás... několikrát v životě jsem toto pohlazení po duši již zažila... říkám tomu jednoduše ANDĚLÉ... a není to myšleno nikterak nábožensky... Nevýhodou setkání s takovým ANDĚLEM je časové omezení jeho pobytu... Přijde v určitou dobu, aby nás naučil něco potřebného, za co jednou budeme vděční, aby nám pomohl překlenout těžké období, aby nás inspiroval nebo naopak odkryl nějakou přetvářku... Každý z nás několik takových ANDĚLŮ V ŽIVOTĚ POTKAL... Na některé si pamatujeme, u jiných nám to ani nedošlo... A já se konečně dostávám k jádru svého příspěvku... je o mojí paní sousedce, na kterou s láskou vzpomínám. Paní A. se objevila ve stejné vesnici jako já zhruba ve stejnou dobu. Ona s manželem se přistěhovali pečovat o nemocnou stařenku, já jsem se přivdala. Paní A. se mnou zažívala všechna moje pekelná muka, která jsem tu celých pět let zažívala... hnusné pomluvy, lži, závist i nepřejícnost vlastní manželové babičky tyranky, která se do mě neustále plete, jedovatě plive, pomlouvá mě i manžela všem lidem v mém novém bydlišti (a to jen proto, že se máme dobře, jsme pracovití a podle ní se máme líp, než se kdy měla ona a proč bychom se mili mít lépe? Když ona se neměla dobře, pak nikdo)... paní A. naopak se mnou vždycky spoustu milých slov prohodila na zahrádce, rozuměly jsme si láskou k přírodě a ke knihám... a zastávala se mě před všemi těmi vesnickými supy (drbnami)... ač sama matka spousty dětí a také vnuků, vždycky jí také pro mě zůstaly sazenice květin nebo jablka či třešně... stala se něčím mezi mojí kamarádkou (ač jsme si vždycky pro větší úctu vykaly) a babičkou, kterou jsem tady v domě nenalezla. Prošla se mnou všechno to peklo, většinou totiž ty choré výmysly z hloupé hlavy naší spolubydlící slyšela (ač třeba nechtěně) a milým slovem mě potěšila. Těžko se to všechno vypráví vlastním rodičům, kteří si pro člověka přejí jen to nejlepší... člověk je nechce moc ranit. Paní A. byla můj ANDĚL... letos na podzim z čistajasna dostala rakovinu a po třech měsících už tu není... nejprve jsem tomu nemohla uvěřit... a byla to pro mě velká rána... a chybí mi moc! Taky mě ale současně napadlo, že MŮJ ANDĚL mě provedl nejhorším obdobím, jeho mise byla splněna...a snad už bude brzy líp... možná proto, že jsem sama o krůček postoupila a začala jsem to brát a vnímat jinak... začínám o těch nespravedlnostech mluvit nahlas, neskrývám to v sobě...nebojuju, ale ani se nedám... jsem slušná, ale ne blbá a hlavně, nemám potřebu se někomu snažit zalíbit... to v žádným případě. 

Paní A. jsem viděla naposledy, když nám věnovala pro našeho Čmeláčka tyhle úžasný knížky... čteme si z nich každičký den!!! A já Vám, paní A., vzdávám tímto článkem úctu... děkujeme všichni (včetně Milovanice a Milouška - našich černých zvířátek) za všechno! :)


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za návštěvu mého blogu a za váš čas... :)
Pěkný den,
Peťka :)